mrav - je kolektivní a funguje na principu "to se dělá tak a tak". Odlehčuje mezilidskou interakci. Je součástí lokální kultury. Je to tlak na to, abychom věci dělali podobně, udržuje společenskou soudržnost a vytváří elementární důvěru a porozumění. Společnost musí mrav do jisté míry vymáhat, aby život v ní byl snesitelný. V tomto smyslu je xenofobie přirozená. Mrav je výrazem konzervativizmu všeho živého, jenž staví na faktu, že to, co se zachovalo a co se reprodukuje, je vyzkoušené. Každá změna je totižto krokem do tmy. Maxima mravu je, jednej jako ti (správní) ostatní. Je založen na reprodukci a opakování a dá se najít i u jiných živočichů.

morálka - je specifická pro člověka a je individuální. Staví do jisté míry mrav na hlavu, protože říká, že za jistých okolností, na základě nahlédnutí špatnosti daného konání, nedělej co dělají ostatní. Vzniká pravděpodobně poměrně nedávno v takzvané osové době (Jaspers), v průběhu prvního století před kristem. Vzniká individuací člověka a objevem odpovědnosti. Maximou morálky je - nepřidáš se k většině, když páchá nepravosti. Morálka je nárok na člověka, aby on sám posoudil, co je dobré dělat. Luman tomu říká kontrafaktičnost, že morální a etické systémy jsou kontrafaktické, tedy že nejsou založeny na faktickém stavu věcí (že všichni kradou, neznamená, že mám kradnout já). Týká se většinou záporných hodnocení. Ničemnost, na rozdíl od mravu, se posuzuje obsahem konání. Morálka se neodkoukává, jako mrav, ale říká. Proto je zapsatelná a je zárověň zdrojem práva. Právo se od morálky liší tím, že stanovuje jasnou sankci. Luman - právo podporuje legitimní očekávání. Morálka je vystavěna pravidly, nezahrnuje tedy celou oblast lisdkého jednání.

etika - je hledání nejlepšího. Nedá se popsat pravidly, nejde zvěcnit, a hrají v ní důležitou roli příklady, příběhy. Etika je vlastně Platónova idea dobra - člověk ji nemá před očima, má však něco jako kompas - vlastní motivaci života.